| 1 |
6daefa8c
|
Petr Lukašík
|
<HTML>
|
| 2 |
|
|
<HEAD>
|
| 3 |
|
|
<TITLE>Czech Cuneiform Circle</TITLE>
|
| 4 |
|
|
<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8">
|
| 5 |
|
|
</head>
|
| 6 |
|
|
<BODY background="/img/podklad2.gif" bgcolor="#FFFFFF" aLink=#cc6600 leftMargin=30 link=#8080ff topMargin=0 vLink=#339900 marginwidth="0" marginheight="0">
|
| 7 |
|
|
<FONT color=#339900 size=5><B>Klínopis</FONT></B><BR>
|
| 8 |
|
|
<BR><BR>
|
| 9 |
|
|
<FONT face="Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif" #8080ff size=4>
|
| 10 |
|
|
<P align=justify>Klínopis označuje písmo, jehož jednotlivé tahy měly podobu klínků. Znaky, které se skládaly někdy z mnoha jednotlivých tahů vtlačovaných do vlhké hliněné tabulky, se používaly pro různé jazyky starověkého Předního východu v průběhu téměř tří tisíciletí. V širším smyslu je tedy pojem "klínopis" vědním odvětvím, zkoumajícím rozličné kultury, které se vyvinuly v oblasti Předního východu v období 3. - 1. tisíciletí př. Kr.</p>
|
| 11 |
|
|
<p align=justify>Souběžně s termínem "klínopis" se používá též termín "asyriologie". Tento termín je odvozen od Asýrie a Asyřanů, názvu země a obyvatel, jejichž památky byly objevovány archeology na území dnešního severního Iráku nejdříve, tj. od roku 1842, kdy Francouz E. Botta začal kopat na pahorku Kujundžik u Mosulu.</p>
|
| 12 |
|
|
<p align=justify>Nejstarší písmo vzniklo na jihu dnešního Iráku (starověké Mezopotámie) koncem 4. a začátkem 3. tisíciletí př. Kr. Bylo to písmo piktografické, kdy každý obrázek vyrytý do hliněné tabulky znamenal celé slovo. Postupem doby se měnil jak tvar znaků, tak i jejich význam. Už během první poloviny 3. tisíciletí př. Kr. se z původních piktogramů stávají abstraktní znaky, zřejmě vlivem nové techniky psaní: Místo pomalého vyrývání znaku vznikají jednotlivé linie znaku vtlakem hran rákosového pisátka. Tento způsob psaní je sice rychlejší, ale znak ztrácí oblé linie a stává se schematičtější. V průběhu století se též postupně ztrácí původní význam znaků a dochází k tomu, že znaky mohou znamenat jen jednotlivé slabiky. V Mezopotámii však nikdy nedošlo k "vyhynutí" tzv. logogramů (znaků interpretovaných jako celé slovo) a písemný záznam kombinoval logogramy se znaky, které byly čteny jako "slabiky" (ve skutečnosti mnohdy jen části těchto slabik, např. slabika "lim" se psala dvěma znaky li-im). </p>
|
| 13 |
|
|
<p align=justify>Složitost tohoto písemného systému byla v tom, že určitý znak mohl být interpretován zároveň jako logogram a jako "slabika". Kromě toho se písmo vyvíjelo v dvojjazyčném prostředí: Sumerové zřejmě písmo vytvořili, avšak velmi záhy ho převzalo také semitské obyvatelstvo, které i v jižní části Mezopotámie získávalo většinu. Logogramy se mohly číst jak sumersky, tak akkadsky (označení prvních semitských textů), vzrostla i mnohoznačnost "slabičných" znaků. </p>
|
| 14 |
|
|
<p align=justify>Již v třetím tisíciletí se písmo vzniklé v Mezopotámii rozšířilo do dalších oblastí: Na východ do západního Íránu (vedle sumerštiny a akkadštiny bylo upravené klínové písmo používáno pro elamštinu) a na západ na území dnešní Sýrie, kde byla klínovým písmem zaznamenávána semitská eblajština. Největšího rozkvětu se dostalo klínovému písmu během 2. tisíciletí: Kromě obyvatel Mezopotamie - Babyloňanů a Asyřanů, ho používali Chetité v Malé Asii, churritské a amorejské státy v Sýrii, dokonce i v Palestině. S klínovým písmem se v druhé polovině 2. tisíciletí rozšířila i akkadština, která se v tomto období užívala v oficiální korespondenci jako mezinárodně srozumitelný jazyk. V druhé polovině 2. tisíciletí došlo rovněž ve státě Ugarit k podstatnému zjednodušení klínového písma s pouhými 29 znaky - ugaritské "abecedě".</p>
|
| 15 |
|
|
<p align=justify>Vývoj vedoucí směrem k vytvoření hláskového písma probíhal v 2. tisíciletí na území Sinajského poloostrova, Palestiny a Sýrie a vyústil ke vzniku konsonantního aramejského, hebrejského písma a vedl ke vzniku řecké abecedy. Klínové písmo se používalo převážně jen v oficiálních nápisech asyrských a babylonských králů a také v literárních a náboženských textech. Vedle klínopisu (používaného ve zvláštní formě též ve státě Urartu a také ve staré Persii za Achajmenovců) se stále více uplatňovala na celém Předním východě aramejština a s ní i aramejské písmo. Poslední klínopisné texty jsou datovány do 1. století po Kr., patří do okruhu náboženských textů, které byly psány tradičně sumersky a akkadsky, i když asyrská a babylonská říše před staletími zanikla.</p>
|
| 16 |
|
|
</FONT>
|
| 17 |
|
|
<BR>
|
| 18 |
|
|
</BODY>
|
| 19 |
|
|
</HTML>
|